Proč se Horní Podolí a Dolní Podolí nemá rádo? Jaké skandály se poslední dobou ukázaly? O čem se teď všude mluví? Chcete téma hovoru?
Sledujte tuto stránku…
Vítězství minulé
Byla to krvavá řež a stála mnoho životů dobrých lidí. Obyvatelé provincie odráželi válečníky Chaosu celý den, ale přicházeli stále další. Nakonec s nimi přišel i jejich pán, Velký démon Chaosu, a vše se zdálo být ztraceno. Pak však zaduněl hrom a blesk udeřil do věže Ulrikovy kaple. Zvon se rozezněl táhlým tónem, vrata kaple se rozevřela pod náporem severáku a ze tmy chrámové lodě vystoupila pětice postav. Byli jako bytosti z legend. Byli děsiví jako zimní bouře a chladní jako severní vítr. Byli zuřiví jako vlci. Byli to Ulrikovi válečníci, ti největší z největších. Vrhli se do boje jako smyslů zbavení a sráželi stvůry Chaosu po desítkách. Když se jejich vůdce, kněz do té doby známý pod jménem Markus, srazil s Velkým démonem, země zaduněla a severák zvedl obrovská mračna prachu. Jak dlouho trval další boj, nikdo přesně neví, ale když se prach usadil, po démonovi a válečnících Ulrika nebylo nikde ani stopy. Zmatení lidé jen pozorovali ústup armády Chaosu. Když se pak nad bitevním polem ozvalo táhlé, vzdálené vlčí zavytí a z oblohy začaly uprostřed léta první vločky, nikdo nepochyboval, čeho byl svědkem. Ne válečníci, ne síla zbraní. To Ulrikova moc zachránila provincii, a Ulrikovi rytíři tuto záchranu splatili svými dušemi.
Život bez barona?
A co bylo dál? No, život. Lidé žili dál své životy tak jako dřív, ale nezapomněli. Nezapomněli na blízké, které ztratili. Nezapomněli na hrdiny, kteří je zachránili. A nezapomněli ani na to, jak jim baron "pomohl" v hodině největší tísně. Baron, pán a vládce provincie neztratil sice moc nad svou zemí, ale ztratil to možná nejcennější - důvěru svých lidí.
A nakonec ztratil mnohem víc. Sotva měsíc po bitvě s Chaosem totiž do provincie přicestovala další jednotka Bílých vlků vedená mistrem Arikem a začaly se dít věci.
Baron totiž nejenže byl nucen předat Bílým vlkům na základě císařského výnosu jako odměnu za hrdinství a splátku Ulrikovi za zázračnou záchranu opuštěné Horní Podolí s přilehlými pozemky, ale navíc se ukázalo že všechny dluhy, které kde měl (a bylo jich požehnaně) jsou v tuto chvíli převedeny na Ulrikovu církev.
Pohoršen touto situací, vypravil se baron okamžitě na jednání se samotným Ar-Ulrikem, jen aby zjistil, že mu nezbývá než postoupit Ulrikově církvi zhruba čtvrtinu svých pozemků. Než se baron stačil vrátit, vyhlásil císař tažení proti orkům a povolal na něj veškeré vojenské síly jihu Říše, včetně baronových jednotek. Baron tak byl spolehlivě odříznut od správy svých zemí.
Další vlna drancování
A panství? Žilo dál svým životem, když najednou - "zlatoooo! našli sme zlaaatooo!" - výkřiky prospektorů zazněly až k uším obyvatel těch nejzazších částí Říše a do oblasti se začali stěhovat dobrodruzi a hledači štěstí z celého světa. Brzy jich bylo tolik že je oblast stěží dokázala všechny pojmout a udržet mezi nimi nějaký pořádek se zdálo téměř nesplnitelným úkolem.
A pak přišla zima a ukázalo se, že sýpky, ze kterých baron odčerpal pro účely vojenského tažení značné zásoby, stačí sotva na jeden měsíc. A panika a nepokoje, které propukly následně, předčily očekávání všech. Bitky, zabíjení, krádeže, drancování, to vše bylo na denním pořádku. Pokojní obyvatelé panství byli vydáni napospas dobrodruhům kteří sem přitáhli za vidinou snadného zisku a když se obrátili na baronův dvůr pro pomoc, nepřišlo nic, ani odpověď. Baronův dvůr se prostě zabarikádoval ve tvrzi a o dění venku projevil pramalý zájem. A nepokoje trvaly dál.
Až do chvíle, kdy na Dolní Podolí, v tu dobu obsazené velkou tlupou drancířů a hrdlořezů, zaútočil mistr Arik a jeho rytíři. Během dvou hodin vyčistili obec a přilehlé pozemky a začali v panství prosazovat jakés takés právo. Všichni se ihned začali obracet k rytířům pro trvalou ochranu, a jednání by dopadla dobře, nebýt baronovy nóty, kterou "poděkoval rytířům za prokázanou laskavost a požádal je aby se vrátili zpět na své panství, že už se o svou zem postará." Rytíři se okamžitě po doručení nóty veřejným vyhlášením stáhli zpět do Horního Podolí se vzkazem, že kdokoliv se bude chtít přestěhovat a žít podle jejich pravidel pod jejich ochranou, je vítán.
Soudní spor, který následoval, musel řešit až Kurfiřtský soud v Nulnu a nebýt císařovy osobní intervence, zřejmě by došlo na další církevní konflikt v Říši. Nakonec však byl dosažen smír a stanovena cena za přestěhování poddaného pod patronát jiného suveréna.
Vláda lidu
A v Podolské oblasti byl mezitím nastolen řád, který rozhodně neměl nic společného s baronovými záměry. Zatímco Horní Podolí a jeho přilehlé končiny, souhrnně zvané jako Severní Podolsko, nebo též Horňácko (zejména dolnopodolskými), bylo definitivně v náruči Ulrikovy církve, spravováno mistrem Arikem a jeho rytíři, Dolní Podolí a celá jižní část oblasti, souhrnně nazývaná Dolnopodolsko, nebo též Dolňácko (zejména hornopodolskými), si postupem času z potyček mezi většími či menšími gangy a rodinnými uskupeními vytvořilo jakousi přirozenou samosprávu, kdy rychtáři stále zůstaly funkce obecního policisty, výběrčího a smírčího soudce, zatímco ostatní se sdružili či podřídili několika uskupením přeživším Zimní války, jak událostem loňské zimy říkají podolští.
A jaká že to jsou uskupení? Za řeč už stojí jen tři, ty které se neboují vystupovat veřejně. Mocí jsou si zhruba rovny, prostředky a původem se však drasticky liší. Především je tu Svobodný cech, vytvořený zkraje zimy, aby ochránil řemeslníky podolské oblasti před vnější šikanou (a udržel peníze jimi vydělané vevnitř). Tvoří ho poctiví, vážení lidé, kováři, truhláři, tesaři a mnozí další a lidé Dolnopodolska se na ně často obrací o podporu. Tím, že ji nezřídka skutečně poskytnou, se stali velmi oblíbenými a mezi takzvanými slušnými lidmi celé podolské oblasti mají velmi pevné postavení.
Pojem poctiví by na druhou stranu rozhodně nikdo nepoužil o dalších dvou mocenských skupinách. Jak rodina Kaufmannů, tak rodina Bauerů totiž nese lví podíl na událostech Zimní války. Obě rodiny prosluly jak péčí o své členy a jejich ochranou, tak značně nevybíravými (dalo by se říci též mafiánskými, ale nikdo kdo to řekne jednou nemá šanci to zopakovat) praktikami v prosazování vnějších zájmů rodin.
Kaufmanni a Baueři jsou totiž původem vlastně jen další zločinecké kliky, jejichž původní jádro sestává v případě Kaufmannů z obchodníků, kteří začali obchodovat skutečně se vším a postupem času se jejich konkurence jaksi vytratila, a v případě Bauerů ze statkářů, kterým malohospodáři překáželi do té míry, že postupem času různými prostředky převzali většinu obdělávatelné půdy v Dolnopodolsku a v současné době mají téměř výlučně "pod palcem" zdejší zemědělskou produkci.
Obě rodiny mají spoustu společného - navenek vystupují jako slušní, spořádaní měšťané, přispívají na komunitu, pořádají společenské akce, řádně platí daně. A k tomu disponují dostatečným zástupem (ozbrojených) prostředků, aby utvrdili každého v tom, že je lepší je veřejně za takové považovat a své názory si nechat do soukromí. Obě rodiny mají interní hierarchii natolik složitou, že ti nejvyšší jsou nespojitelní s žádnými "aktivitami jiného rázu". A navíc, jejich členové jsou dokonale loajální. Liší se tedy pouze ve způsobu hlavního zisku příjmů. Společnou mají totiž i pro situaci v Dolnopodolsku nejdůležitější věc - naprostou, nepřekonatelnou averzi vůči "té druhé rodině".
A jelikož Svobodný cech tuto "vzájemnou situaci" víceméně podporuje a baronský dvůr také nemá přílišný zájem na dosažení konsenzu, situace v Dolním Podolí by se dala popsat nejlépe jako ostražité příměří.
A jak se žije v Podolsku dnes?
Těžko. Baron se stále nevrátil z tažení, je však již na cestě zpět a jen těžko lze odhadnout, co přesně udělá. Klíčové úřady stále ještě nejsou obsazeny a akceschopnost či nějaká účinnost správy podolské oblasti jiné než vynucení pořádku je v podstatě na nule. Dolnopodolsko navíc s absencí ozbrojených sil baronských vojsk stále čelí vysoké kriminalitě, jelikož rychtář nemá dost prostředků k nastolení pořádku. A císařský výnos, slibující výsady svobodného císařského města té obci na území Podolska, která dříve splní podmínky jím nastavené, situaci ještě komplikuje. Jak Horní, tak Dolní Podolí totiž od té chvíle podřizuje veškeré úsilí splnění podmínek a není těžké odhadnout, co se asi strhne po příjezdu císařského komisaře, který již vyrazil z Nulnu. Do Podolska navíc dorazil též vyšetřovatel Zvláštního úřadu Sigmarovy církve, aby prověřil, zda se zde skutečně stal či nestal zázrak, a přicestoval též čaroděj z Altdorfské univerzity, i když jeho cíle a úkoly nejsou zatím nikomu známy. S příjezdem pověřeného císařského soudce se navíc zřejmě strhne boj o umístění stálého soudu, jedné z podmínek císařského výnosu, a jak v této situaci bude reagovat rychtář, baron a ostatní? Kdo ví, jisté je že karty jsou rozdány a záleží na tom, komu nakonec padne eso. Protože kdo tvrdí, že to musí být někdo z těch, kteří dnes vládnou? Dnes baronem, zítra žebrákem u cesty. Dnes tulákem, zítra bohatým obchodníkem ve městě. Kolo osudu se otáčí, kostky chřestí o dřevěný stůl, karty šustí v rukách a sázky se zvedají. Dál je to na nich, i na vás. Jste hráč, nebo divák? Přisadíte, nebo zpomalíte? Složíte karty, nebo zariskujete a počkáte, co vám přinese DALŠÍ KOLO?
