V zapadlých končinách Sylvánie stojí dvě města. Dvě města, která se potřebují k životu, ale ze srdce se nenávidí.
Horní Podolí
Je těžební výspou celého Podolska. obec samotná, jakož i pozemky k ní přiléhající, náleží Ulrikově církvi a Ulrikovi templáři, vedení mistrem Arikem, zde vládnou železnou rukou. Život, ač svobodný a ve větším bezpečí než v Dolnopodolsku ("ať si dolňáci pro mě za mě podřežou krky, já mám radši klídeček"), zde není tak snadný a rytíři skutečně velmi důsledně vynucují komunitní pravidla a církevní právo jako takové. Na druhou stranu je třeba říci, že v Severním Podolsku je kriminalita na výrazně nižší úrovni než v Dolnopodolsku a problémy s roztříštěností faktické samosprávy území v Severním Podolsku díky pevné ruce mistra Arika neznají ("jó pan Arik, to je chlap, panečku. Když jedná v rukavičkách, tak leda v plátovejch, ale za práci vzít umí a stará se vo to, abysme se každej měl jako von, né jak dolňáci s baronem, rodinama a Ulrik ví čím ještě").
Právě v Severním Podolsku byla nalezena veškerá ložiska nerostů a surovin, která přitáhla takovou pozornost v celé Říši. S ustavením úřadu podolského mincmistra právě zde pak navíc Horní Podolí získalo poměrně významnou výsadu - provoz vlastní surovinové burzy. Když se k ní navíc přivtělilo i podolské velkotržiště ("no jo no, kupčíky už přestalo bavit nechávat si vybílit sklady od dolňáků"), stalo se z Horního Podolí faktické středisko přímého obchodu, i když vzhledem k přísnému právu Ulrikovy církve ohledně obchodu naprostá většina obchodníků sídlí nebo se zdržuje v Dolním Podolí a sem dojíždí jen na tržní dny.
Z dalších výhod lze Hornímu Podolí přiznat též přítomnost jediných způsobilých duchovních v oblasti ("dolňáci se halt klaněj spíš šilinku než oltáři, neznabozi"), navíc v bezprostřední blízkosti Horního Podolí stojí Shallyin klášter, čímž Severní Podolsko získalo nezanedbatelnou výhodu na poli medicíny. Nedostatek v podobě nepřítomnosti hospody ("dolňácký vidláci halt maj na čem pěstovat chmel") v nedávné době vyvážila nově otevřená čajovna.
Nevýhodou však skutečně je výsadní právo Dolnopodolska na vaření piva, které spolu s přísnými zákony Ulrikovy církve o konzumaci a prodeji alkoholu znemožňuje fungování jakékoliv hospodě. V Severním Podolsku je navíc zásadní nedostatek úrodné půdy, zemědělské produkty se tudíž musí dovážet ("halt vidláci musej něčim topit a z něčeho stavět, tak daj chlebíček a můžem se bavit"). Veškeré zboží se navíc musí proclít u Dolnopodolského mostu, vzácnější sortiment má tedy v Horním Podolí vyšší ceny než jinde, i když občas se najdou odvážlivci, kteří to zkusí i jinudy než po Zhufbarské silnici (přes Ghůlí les nebo Prokleté vrchy).
Dolní Podolí
Je obchodním střediskem podolské oblasti. Se svou pozicí hned u mostu přes Aver, v bezprostředním sousedství se Zhufbarskou silnicí, má Dolní Podolí v podstatě jistotu, že zboží projde právě přes něj. Navíc, s nedávno zaručeným právem ungeltu - nuceného uskladnění zboží zvenku Podolska - má Dolní Podolí zajištěny obrovské zisky. Obchod však poněkud brzdí určitá snaha o monopolizaci, kterou (zatím s malými úspěchy) vyvíjí rodina Kaufmann.
Z dalších obrovských výhod lze též jmenovat úrodnost půdy v Dolnopodolsku, čtyři pětiny obdělávatelné půdy v oblasti leží právě v Dolnopodolsku. ("to maj Horňáci blbý, co? :-) tvrdej chlebíček maj nahoře v dolech, kluci mourovatý") Tato půda je však z valné většiny v držení rodiny Bauer.
V neposlední řadě zde též sídlí Svobodný cech, jehož výhradní právo k provozu řemesel je zaručeno baronským výnosem. V Severním Podolsku sice tento výnos nemá všeobecnou váhu, je však široce respektován, tak jako cech samotný, jehož výsadní postavení v řemeslnictví je v rámci Podolska nepopiratelné.
Mimo jiné tu pak sídlí několik důležitých institucí, a to: úřad rychtáře (spojený s celním úřadem a smírčím soudem) a hospoda, jediná v Podolsku ("chudáci Horňáci, tak daleko by se mi na pivo snad ani nechtělo :-)").
Dolní Podolí je však poměrně chudé na suroviny, které musí dovážet z vnějšku ("kluci mourovatý občas něco dovezou, že jim za to aj ten chleba dáme"), a vzhledem k poměrně vysoké kriminalitě se musí obejít bez oficiálního velkotržiště, které se před časem (po několikátém vykradení obchodních skladů v jednom týdnu) natrvalo přivtělilo k surovinové burze v Horním Podolí, když mu Ulrikovi rytíři zaručili ochranu. V Dolnopodolsku navíc v současnosti není jediný duchovní oprávněný k udílení svátostí.
