Co se u nás děje

Dolní Podolí je obchodním střediskem podolské oblasti. Se svou pozicí hned u mostu přes Aver, v bezprostředním sousedství se Zhufbarskou silnicí, má Dolní Podolí v podstatě jistotu, že zboží projde právě přes něj. Navíc, s nedávno zaručeným právem ungeltu - nuceného uskladnění zboží zvenku Podolska - má Dolní Podolí zajištěny obrovské zisky. Obchod však poněkud brzdí určitá snaha o monopolizaci, kterou (zatím s malými úspěchy) vyvíjí rodina Kaufmann.
Z dalších obrovských výhod lze též jmenovat úrodnost půdy v Dolnopodolsku, čtyři pětiny obdělávatelné půdy v oblasti leží právě v Dolnopodolsku. ("to maj Horňáci blbý, co? tvrdej chlebíček maj nahoře v dolech, kluci mourovatý") Tato půda je však z valné většiny v držení rodiny Bauer.

V neposlední řadě zde též sídlí Svobodný cech, jehož výhradní právo k provozu řemesel je zaručeno baronským výnosem. V Severním Podolsku sice tento výnos nemá všeobecnou váhu, je však široce respektován, tak jako cech samotný, jehož výsadní postavení v řemeslnictví je v rámci Podolska nepopiratelné.

Mimo jiné tu pak sídlí několik důležitých institucí, a to: úřad rychtáře (spojený s celním úřadem a smírčím soudem) a hospoda, jediná v Podolsku ("chudáci Horňáci, tak daleko by se mi na pivo snad ani nechtělo").

Dolní Podolí je však poměrně chudé na suroviny, které musí dovážet z vnějšku ("kluci mourovatý občas něco dovezou, že jim za to aj ten chleba dáme"), a vzhledem k poměrně vysoké kriminalitě se musí obejít bez oficiálního velkotržiště, které se před časem (po několikátém vykradení obchodních skladů v jednom týdnu) natrvalo přivtělilo k surovinové burze v Horním Podolí, když mu Ulrikovi rytíři zaručili ochranu.
V Dolnopodolsku navíc v současnosti není jediný duchovní oprávněný k udílení svátostí.

Unless otherwise stated, the content of this page is licensed under Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License